Náš den s TATROU

  

     Letos jsme svátek sv. Martina oslavili trochu jinak, než husou a vínem. Návštěvou závodu na výrobu nákladních vozů Tatra v Kopřivnici a věřte, nebyli jsme zklamáni, naopak oslava byla hodnotnější.

     Hned ráno se nás sjelo padesát nevidomých a slabozrakých z celé republiky a také jeden ze Slovenska před městským úřadem v Kopřivnici. Po menších organizačních potížích jsme odjeli na zkušební polygon, kde se nás ujal pan inženýr Pegner, který nám tento celý zážitek u firmy zařídil a umožnil jeho realizaci. V sálu u polygonu proběhla instruktáž o programu akce a beseda s nejstarším zaměstnancem podniku. Byli jsme uchváceni povídáním o tatrovce a naše dotazy nebraly konce. Při příjemném povídání nám podali studené i teplé nápoje a starali se o nás, jako členy své rodiny.

     Pan inženýr nás potom povodil po polygonu, kde jsme si mohli osahat různé povrchy vozovky, ale pak největší byl zážitek, který nás úplně odzbrojil. Přistavili nám dvě tatry se zkušebními řidiči a ti nás povozili po polygonu. Neuvěřitelná radost a povzbuzení do našeho tmavého světa. Za celý slepecký život se to mnohým nepodaří dostat se do takovéto situace. Každopádně je to nezapomenutelná zkušenost.

 

Nadšeni a rozčarováni jsme uslyšeli přijet i závodní Tatru z Dakaru. Zase jsme si ji mohli osahat, vylézt si i do kabiny při odborném popisu účastníka tohoto závodu. Nabažili jsme se závodničky a potom dlouhý a děsně zajímavý rozhovor se závodníkem s příhodami ze závodu. Ani otázky nebraly konce, ale pan inženýr nás musel podle plánu obléci do reflexních vest s nápisem návštěva a ukázal nám výrobní linku vozů v provozu. Zde jsme užasli a perfektní popis z úst pána, který je v tatře celý produktivní věk nám velice usnadnil vnímání. Jen neradi jsme odcházeli do závodní jídelny na perfektně připravený oběd, který jsme s chutí snědli.

     Po obědě nás čekal poslední bod programu a to pohled do historie v tatrováckém muzeu. No a potom přišla ta smutná chvíle konce. Rozloučili jsme se s panem inženýrem a plni dojmů jsme odjížděli domů.

     Jsme šťastni, že se spolku zrakově postižených masérů podařilo takovouto akci uskutečnit. Lví podíl na tom má pan Petr Wiszczor . Radost máme i z toho,že se akce účastnilo tolik zrakově postižených.

     Za spolek bych chtěl srdečně a upřímně poděkovat firmě TATRA v Kopřivnici a jejímu vedení za nezapomenutelný zážitek, který se zapíše do naší paměti. Je až neuvěřitelné, že v dnešní době se lze setkat s takovýmto krásným přístupem k postiženým lidem. Vždyť s námi komunikovali a jednali jako s normálními zdravými lidmi, což je v dnešní době spíše rarita. Pan inženýr Pegner jako zástupce společnosti byl připraven zabezpečit každou potřebu a žádost našich lidí a za to jsme mu nesmírně vděčni a doufejme, že se zase bude moci náš spolek revanšovat.

     Tak ti velké díky Tatřičko           

                                                             Starosta spolku